Názory

Contagious

16. ledna 2020

Šest (ne)reklamních věcí, o kterých se mluvilo v roce 2019  

Tým Contagious vybírá nejvlivnější trendy, memy a události uplynulého roku 

V Contagious jde o víc, než jen o reklamu. Fascinuje nás vše, co má vliv a co se šíří, vše co vypovídá něco o tom, jak lidé fungují: nápady, memy, trendy, události a další.

A jednou ročně vám tuhle naši „kulturní divočinu“ rádi předvedeme. Následuje proto seznam věcí, které sice nespadají do reklamní sféry, ale myslíme si, že nerozlučně tvořily a definovaly rok 2019. 

Doba příznivá pro alkonády 

Deník New York Times označil alkonády za „drink léta 2019“. Společnost IWSR, analytická firma zaměřená na alkoholické nápoje, předpokládá, že se za celý rok prodalo více než 82 milionů litrů tohoto typu nápoje. Do roku 2023 se pak jeho prodeje mají ztrojnásobit.

Ptáte se, co je alkonáda? Jednoduše řečeno jde o sycený alkoholický nápoj, který má často ovocnou příchuť. A proč se těší takové popularitě? Alkonády oslnily veřejnost díky kombinaci hned několika faktorů: plechovky prohnané filtry se pěkně vyjímají na Instagramu, nápoj na základě online memů (mrkněte na americkou značku White Claw) získal nevalnou pověst a navíc je vhodný pro všechny, bez ohledu na pohlaví.

Jde jen o chvilkové poblouznění? Já věřím, že za schopností alkonád držet se na výsluní stojí opilost zdravým životním stylem. Průzkum firmy Berenberg z roku 2018 zjistil, že náctiletí a mladší dvacátníci konzumují o pětinu méně alkoholu než starší generace v jejich věku. Alkonády se se svým nízkým obsahem kalorií a většinou (ne ale vždy) nízkým procentem alkoholu stávají stálicí „střízlivého opojení chtivé“ cílové skupiny. Mohly by se proto stát i nápojem léta 2020.

Autor: Elliot Leavy, člen redakce

Ok boomer není v pořádku

Freddie Mercury se narodil v roce 1946, stejně jako Donald Trump. Jeden z nich byl extravagantním, produktivním zpěvákem, hudebním producentem, který tajně podporoval charitu, a stal se ikonou homosexuálů.

Druhý je sociopat.

V roce 1946 se narodila i Dolly Parton a Ted Bundy. Extravagantní, plodná zpěvačka, skladatelka, hudební producentka, herečka, spisovatelka, podnikatelka, filantropka a feministická ikona.

Ten druhý byl sériový vrah.

Připisovat výstřelky amerického prezidenta panu Mercurymu nedává žádný smysl, stejně tak by bylo a víc než divné hledat paralely mezi talentem Dolly Parton a Bundyho sadismem. Jak si potom může k čertu někdo myslet, že fráze „Ok, boomer“ může sloužit jako opodstatněné pokárání? Jak můžeme používat stejný metr na celou generaci lidí? Jako by snad ve veřejné debatě na obou stranách Atlantiku nebylo už tak dost toxicity a nepokojů.

Chápu, původní urážka „Ok, boomer“ byla vmetena do tváře skupince boomerů, kteří tahají za politické a ekonomické nitky a chovají se kriticky a povýšeně ke skupině lidí, které zavrhují jako „sněhové vločky“. Ale tohle generační oko za oko, zub za zub musí přestat. Diskriminace na základě věku dělí, ponižuje a generuje mezi lidmi umělé napětí.

Jsem příslušníkem generace X, ale nikdy jsem tuhle jednoduchou nálepku k definování své identity nepoužil. Takže pusťe prostím „Ok boomer“ k ledu a místo se pojďme soustředit na slovo, které jsme použili v závěru naší poslední Contagious konference: Usmíření.

Platí? 

Autor: Paul Kemp-Robertson, spoluzakladatel Contagious

Nadpozemské memy

Loni proběhlo padesáté výročí přistání na Měsíci – okamžiku, kdy člověk poprvé vkročil na jiné vesmírné těleso. Lidstvo se toto výročí monumentálního úspěchu rozhodlo oslavit  uspořádáním party v nejslavnější vesmírné instituci. Ne, večírek se nekonal v Kennedyho vesmírném centru na Floridě, šlo o záhadný Roswell v Novém Mexiku, leteckou základnu Area 51. 

„Party“ plánovaná na 20. září 2019 byla ale ve skutečnosti jen mazaným plánem, jak infiltrovat Area 51 a osvobodit naše mimozemské bratry. S facebookovou událostí „Útok na Area 51, všechny nás nezastaví“ nešlo o zas tak velké utajení. I přesto se nás chytly 2 miliony, co se plánu oddaly a 1,5 milionu uvedlo, že o vtrhnutí do vládního zařízení „mají zájem“. 

I když se z toho vyvinula (ne)událost, krátký (mimo)zemský vtip, jednalo se o velké téma. Takže přestože jsme se na základnu nikdy nedostali, nepřestáváme věřit, že „pravda“ tam někde venku stále existuje.

Autor: Sunil Bajaj, člen redakce

Streamingové války

Během roku 2019 se původní rychlá expanze a boj o tržní podíl v online streamování rozvinuly v chladnokrevné války s vyhrocenými vztahy mezi Netflixem, Apple TV+ a Amazon Prime. Vzduch by se dal krájet a i něco tak neškodného jako myška, mohlo status quo zcela narušit. 

A jak se ta myška jmenovala? Přece Mickey!

V listopadu 2019 spustil Disney v USA svou streamovací službu Disney+, která s sebou přinesla velké množství originálního obsahu, téměř sto let zkušeností v zábavním průmyslu a filmy v hodnotě miliard dolarů. Jednalo se o ekvivalent vpuštění velkého bílého žraloka do zahradního jezírka se zlatými rybkami. 

Ale ani Disney to nemá úplně jednoduché. Spotřebitelé mohou každý měsíc odběry těchto služeb (Amazon, Netflix, Disney, Apple TV atp.) rušit a přepínat. Proto potřebují streamingové společnosti neustálý přísun zajímavého obsahu. A aby své konkurenty překonali, musí ho poskytovat za rozumnou cenu. Tak se posaďte, uvolněte se a popadněte popcorn, v následující dekádě nás čeká skvělá show.

Autorka: Becca Peel, stratéžka

Vzestup globálních protestů

Loni se zdálo, že celý svět vychází do ulic a prosí, aby ho někdo vyslyšel. Protesty se dotkly všech koutů Země: Francie, Venezuely, Chile, Británie, Španělska, Kolumbie, Ekvádoru, Bolívie, Iráku, Íránu, Súdánu, Alžírska, Libanonu a samozřejmě Hong Kongu. 

Najít mezi nimi společný cíl je s ohledem na množství politických, environmentálních, kulturních, ekonomických a historických faktorů, které zde hrají roli, velmi náročné. Nerovnost a technologie ale byly všude. V rozhovoru pro denní podcast BBC Beyond Today Stephanie Hegarty, populační reportérka BBC, řekla: „Je zajímavé, že na většině míst, kde teď probíhají protesty všechno zdražuje, nemovitosti, zdravotní péče, potraviny i vzdělání… jen jedna věc ne, komunikace.“ 

Lidé mají víc kanálů než kdy dřív a jejich prostřednictvím mohou sledovat životy bohatých i dohlížet na chování mocných, jak doma tak v zahraničí. A ta stejná média protestující také podporují, pomáhají jim sdružovat se a učit se od ostatních bez ohledu na vzdálenost. Čím víc jsme propojeni digitálně, tím víc soucítíme emocionálně. Stojíme při sobě i když nás dělí tisíce kilometrů.

Autor: Sunil Bajaj, člen redakce

Cancel kultura

Na říjnovém summitu Obama Foundation vystoupil bývalý americký prezident Barack Obama a postavil se proti posedlosti ideologickou čistotou a soutěživosti, které dnes ovládají politiku.  

Přesto, že nepoužil přesně tato slova, téměř všichni posluchači věděli, že hovoří o „cancel (nebo také call-out) kultuře“.

Poskytnout definici, která by uspokojila všechny, je složité, ale cancel kultura obecně odkazuje na uživatele sociálních sítí, kteří o něčích slovech nebo přesvědčeních tvrdí, že „jsou přes čáru“ a potom útočí na reputaci těch, kdo je vyřkli, na jejich vztahy a někdy i zaměstnání.

Termín existuje už několik let, ale až letos se dočkal podrobného rozboru a analýzy… a vytvořil schizma.

Jsou tu tací, jako Obama a novinář Jesse Singal, kteří zmiňované chování odsuzují jako online lynčování davy lačnícími po „sebepočestnosti“.

A potom jsou tu ti, co se domnívají, že neexistuje. „Zrušení“ podle nich neznamená žádnou dlouhodobou újmu, argumentují. Lidé mají akorát strach, protože dříve umlčované skupiny teď mají fórum, kde se mohou bránit a využívají ho.

V tomto střetu se zrcadlí rozpory, které se v roce 2019 objevily všude, mezi boomery a mileniály, aktivisty a centristy a tak dále.

Jde o dynamiku, která definovala rok 2019 a ani Obama nemohl do této šarvátky vstoupit, aniž by utrpěl pár šrámů na svém kulturním kapitálu. 

Autor: James Swift, online editor