Contagious hovořila s Tomem Miskinem, stratégem z AKQA a 180 Amsterdam a Sylvainem Labs předtím, než si založil vlastní studio Chop Chop, o náročné kariérní cestě, kterou si musí stratégové proklestit. Řeč přišla také na to, proč jsou ti nejlepší plánovači až příliš vyčerpaní, aby někomu radili

Tom Miskin pro stratégy nedávno na Twitteru zveřejnil, jak postupuje v kariérním koučování, a to skrze návod na vyjednání lepšího platu. Miskinova rada působila citlivě a jeho příspěvek byl celkem populární. Zaujal nás nápad kariérního kouče pro stratégy. Proč jsme o takové službě nikdy předtím neslyšeli? Je po takovém kouči dostatečná poptávka? Jaké jsou Miskinovy rady a - co je nejdůležitější - co je on vlastně zač, že je může dávat?

Místo toho, abychom odpovědi na tyto otázky tipovali, zavolali jsme Miskinovi a zeptali se ho. Následuje mírně upravený přepis nahrávky našeho rozhovoru. 

Proč jste založil službu koučinku pro stratégy a plánovače? Není jich na trhu dostatek?

Pracuji jako stratég už čtrnáct let, takže je to něco, v čem už jsem, doufejme, trochu odborník. Prošel jsem si většinou výzev, kterým stratégové čelí, pracoval jsem v mnoha různých typech agentur a od prvního dne působím jako stratég v mnoha odlišných odvětvích. 

Nikdy se mi ani nesnilo, že bych nabízel stratégům koučink a zároveň byl zaměstnaný, protože každý den pracujete na maximum, přijdete domů, nakrmíte děti a pak se svalíte na gauč. To je podle mě důvod, proč stratégové trpí nedostatkem koučinku a mentoringu; lidé, kteří by to mohli dělat, jsou totiž vyčerpaní. 

Máte obecný přehled o tom, jak se strategiím a plánování vede jako oboru? Jsou v dobré kondici?

Na tuhle otázku existuje pozitivní i negativní odpověď. Zřejmou výzvou je uvažování v rámci krátkodobé aktivace (jak uvádí nedávná studie Petera Fielda). Na stratégy to vytváří ohromný tlak. Jejich úkolem je pokusit se definovat směr a - po vzoru Russela Daviese přimět lidi něco dělat. Když máte málo času ujistit se o správnosti určitého směru a pak musíte jít ven a vyvolat ten samý pocit v ostatních lidech, přespříliš vás to odhaluje a zraňuje, což podle mého názoru může způsobit hodně stresu a úzkostí.

Zároveň si ale myslím, že nikdy předtím nebyla tak silná potřeba strategicky přemýšlejících lidí, kteří jsou schopni vzít nesmírně komplikovaný, rozdělený svět a vytvořit z něj něco jednoduchého, jasného a smysluplného. 

Pokud ve svých čtyřiceti letech neprovozujete vlastní byznys nebo nejste obchodní ředitel, tak potom nevím, co děláte, ale děláte něco úplně, úplně odlišného. 

Tom Miskin, Chop Chop

Existují nějaké konkrétní překážky nebo problémy, co se týče kariéry stratégů, s nimiž se pravidelně setkávají a potřebovali by tak v těchto oblastech radu a pomoc?

Ty očividné se většinou týkají nedostatku struktury a neschopnosti porozumět a představit si cestu postupu, zejména v prvních pěti letech kariéry. Myslím, že klíčovým problémem je: „Nevím, jak mám postupovat, abych věci dotáhl do konce, a nevím, jak jako stratég porostu a jak se budu vyvíjet.”

V oblasti výše uvedených důvodů existuje jen velmi málo mentoringu: lidé, kteří by byli nejvhodnější, jsou vyčerpaní a nemají dostatek času nebo zdrojů, aby se na to mohli plně soustředit. Nemyslím si, že se to změní, ale ten problém tu rozhodně je. 

Další věc, která podle mě trápí stratégy, je nedostatek všeobecně uznávaných vědomostí: výuka je základem marketingu, efektivity marketingu, spojování jednotlivých bodů až do závěrečného výstupu, čímž je reklama, zpět až k obchodním cílům. 

Zúčastnil jsem se programu IPA Excellence Diploma, což mi opravdu pomohlo ve vytvoření mentálního mostu mezi značkami a podnikáním a ukázalo mi to mnohem srozumitelnější směr mé kariéry. Myslím si, že takový druh cvičení a pochopení zde opravdu chybí, zejména mladým stratégům. 

Ti samozřejmě mohou získat praxi díky tomu, že budou chytří a motivovaní, pak se od nich ale očekává, že budou i pokračovat. Jasně, že budou mít potíže, protože nemají v dané oblasti dostatek základních znalostí. 

Jaká je podle vás nejcennější dovednost, kterou může stratég ovládat? Změnilo se to postupem času?

Nejcennější dovednost, kterou stratég může mít, je schopnost přeměnit komplexní věc na jednoduchou. Pokud to umíte a zároveň se vám povede vzbudit v ostatních důvěru ohledně směru, který jste nastavili, máte neskutečně cennou schopnost. [...] A nemyslím si, že se to změnilo. Podle mého názoru je to důležitější než kdy dřív. Taky je to těžší než kdy předtím, protože svět je nyní komplikovaný a stejně tak i média. 

Jaké kariérní možnosti existují pro stratéga, který už nadále nechce pracovat v reklamní agentuře?

Myslím, že hodně lidí si zakládá vlastní projekty. V Británii v současnosti existuje Fawnbrake Collective, Future Strategy Club a The Hoxby Collective. To jsou všechno variace na spolky freelancerů. Podle mě jde o něco, co budou lidé dělat čím dál víc, protože jsou z agenturního života čím dál unavenější. 

[...] Potřebujete síť a sebedůvěru, abyste se sebrali a začali pracovat na vlastním projektu, ale zastávám názor, že budeme svědky nárůstu tohoto jevu, především s narůstající věkovou diskriminací, který v oblasti agentur evidentně máme. Četl jsem výsledky nějakého výzkumu, který ukazuje zlomový bod ve věkových kategoriích - a většina lidí mezi 40 a 45 prostě někam zmizela. Pokud ve svých čtyřiceti letech neprovozujete vlastní obchod nebo nejste obchodní ředitel, tak potom nevím, co děláte, ale děláte něco úplně, úplně odlišného. 

Co se od doby začátku vaší kariéry stratéga změnilo?

Podle mého názoru teď existuje více zdrojů pro komunitní a vědomostní struktury. Když jsem začínal, bylo nutné zaplatit hodně peněz, abyste získali diplom a naučili se pořádně o strategiích. Teď můžete využít Sweathead nebo Facebook, Planning Dirty od Juliana Colea, můžete mi zavolat a já vám pomůžu. V Austrálii vytvořila Nicky Brysonová The Trenches. Komunita stratégů je podle mých zkušeností opravdu moc milá a nápomocná. Taky je to komunita lidí, kterým na sobě navzájem záleží a chtějí si pomáhat růst a zlepšovat se, tak toho využijte.