Contagious se zúčastnila akce Food Systems 4.0 agentury Venturethree, aby zjistila, jak se to má s budoucností udržitelného stravování

Na počátku května pořádala agentura Venturethree panelovou diskuzi s akademiky a odborníky z oblasti potravinářského průmyslu. Diskutovali o technologiích a myšlení, které vedou ke vzniku udržitelných potravinových systémů budoucnosti.

Spoluzakladatel společnosti pro inovační poradenství Department 22 Dejan Mitrovic hovořil o produktovém designu jako o „nástroji ke změně světa“’.

Aby ilustroval složitost potravinového průmyslu rozbalil Mitrovic zdánlivě obyčejný sendvič ze supermarketu; nešlo jen o chleba a náplň, ale o produkt několika systémů v několika průmyslových odvětvích na celém světě.

Zaprvé je tu plastový obal. Slovo „plast“ je v poslední době téměř sprosté, Mitrovic ale zdůraznil, že nejhorší jsou jednorázové plastové výrobky. „Plasty celkově nejsou tak špatné, my je jen navrhujeme a využíváme špatným způsobem,” uvedl. Řešení spočívá v cirkulačním designu. „Lidé jsou jediní živočichové, kteří produkují odpad. Kdyby příroda uměla mluvit, pravděpodobně by pro odpad neměla žádné slovo,” dodal Mitrovic.

Chléb je dalším zdrojem nadměrného množství odpadu: denně se vyhodí zhruba třináct tisíc krajíců chleba (v obchodě nikdy nekoupíte sendvič, který by byl složený z okrajových částí bochníku). Podle Mitrovice se nesní až 50 % vyprodukovaného chleba.

Náplně sendvičů jako salát, rajčata, kuřecí maso a sýr pocházejí všechny z odlišných průmyslových odvětví. Přestože listový salát je jednou z rostlin, která se snadno pěstuje hydroponicky (výhradně za použití vody, které se při jeho pěstování využije desetkrát méně, a díky níž se vyprodukuje dvacet až třicetkrát více kusů, než při pěstování salátu v půdě), se tato plodina do Velké Británie a často i do Spojených států ve velkém dováží. Rajčata jde zase snadno pěstovat ve sklenících, které se vyhřívají na úkor planety. Skleníky v Kanadě takto například využívají teplo vyprodukované nedalekými počítačovými firmami, což je skvělý příklad cirkulačního systému.

Účastníci panelu se shodli, že značky mohou oklamat i uvědomělé zákazníky: „recyklovatelný“ je podle průmyslového designéra Ooho! Doma Postlewaite, jehož firma jako první na světě vytvořila jedlou láhev na vodu, vágní. Postlewaite také uvedl, že materiály by měly být označené stupněm jejich kompostovatelnosti a měly by obsahovat informaci, kde a jak probíhá jejich recyklace.

Zakladatelka a ředitelka startupu Mimica Lab vyrábějící chytré obaly Solveiga Pakštaitėová je ohledně označování skeptická. Důkazy podle ní naznačují, že spotřebitelé své chování sami bez postrčení nezmění. Zároveň zdůraznila, že kompost nás nespasí. Komplexní potraviny totiž při rozkladu produkují metan, který je víc než dvacetinásobně škodlivější než oxid uhličitý. Důraz proto musí být kladen především na snížení samotného množství potravinového odpadu.

Do řešení problematiky se zapojila britská charita UK Harvest, která shromažďuje neprodané jídlo a dodává ho potřebným. Zástupkyně charity Claire Pooleová zdůrazňuje, že odpovědnost „se nachází jak u spotřebitelů, tak na straně průmyslu“. „Možnost zvolit si stravování s ohledem na planetu je privilegium, které mnoho lidí na okraji společnosti zkrátka nemá,“ řekla Pooleová a dodala, že „klíčem je vzdělání“.

Postlewaite souhlasí s tím, že pokud chceme, aby spotřebitelé odmítali jednorázové plasty, je rozšiřování povědomí důležité. „Plastový box na salát se rozkládá 700 let, my ho přitom používáme pouhých dvacet minut. Musíme dospět k lepší vyváženosti než je tahle,“ řekl. Pakštaitėová doufá, že k posunu dojde také v oblasti čerstvosti potravin. „Ve Velké Británii do roku 1973 neexistovala data spotřeby,“ uvedla. Bez nálepek „spotřebujte do“, jsme využívali selský rozum, abychom poznali, zda jídlo ještě můžeme sníst; tuto schopnost jsme nyní ztratili. „Dva dny navíc v lednici by přitom snížily odpad z obchodů o polovinu a z domácností o 63 %,” tvrdí Pakštaitėová. Navíc to dává smysl i z hlediska obchodu: studie dokazují, že delší výdrž chlazených potravin podporuje prodej a loajalitu zákazníků.

Pooleová věří, že postoj zaměřený se na spotřebitele způsobí v kombinaci s vládními zákony nejvýraznější změnu („nemůže se zapojit pouze jeden sektor“).

Na konci panelu zazněly ze strany diskutujících finální cíle směřované na publikum: kuráž prodloužit životnost chlazených potravin, aby spotřebitelé zpochybňovali své volby, mysleli na zdroj, aby si jeden den vyzkoušeli nakoupit bez jednorázových plastů a aby „používali zázrak – mrazák“.