Joe Hearty, experience design director pro R/GA London hovoří o tom, jak hodlá generace Z sladit svou zálibu ve všem digitálním se strachem o životní prostředí

Generace Z je také proslulá svou neukojitelnou touhou po technologiích: invazivní hook modely, personalizované feedy a žízeň po takřka neustálém uznání je jako rukojmí drží u notifikací - aniž by pomysleli na skutečný dopad svých interakcí. Co ale přesně myslíme tím „skutečným dopadem“? 

Mezi mnoha nežádoucími vedlejšími produkty používání digitálních technologií je jejich dopad na životní prostředí, ačkoliv patří k těm obtížněji vyčíslitelným a jen zřídka se komentuje.

Možná není žádné překvapení, že složité infrastruktury podporující množství aplikací a digitálních služeb, které používáme, mají velmi negativní dopad na naši planetu - dopad, který nevidíme, a není to náhodou. Největší světová datová centra (sklady klimatizovaných serverů) se často nacházejí na velmi odlehlých místech, kde sejdou z očí, sejdou z mysli.

Co to však znamená pro generaci Z a jak mohou svou zálibu v sociálních médiích a zábavě vyvážit s vidinou (ne)obyvatelné planety?

Snapchat oznámil, že v roce 2018 vzniklo denně průměrně 3 miliardy poslaných snapů. Jediný snap přitom vyprodukuje 0,1g CO2, což znamená, že za pouhých 24 hodin provoz Snapchatu vygeneruje stejnou uhlíkovou stopu, jako jedno auto jedoucí 54 let. V porovnání s emisemi z leteckého průmyslu nebo zemědělství je to samozřejmě drobnost - ale ne zanedbatelná. 

Potíž je v tom, že digitální společnosti jako je Snapchat, které se soustředí čistě na spodní hranici nebo navrhují jen pro budoucí stav technologií, zapomínají brát v potaz také potřeby budoucích uživatelů. Pokud se můžeme řídit sklony Generace Z, brzy budeme všichni požadovat stejnou transparentnost, jakou nyní očekáváme od výrobců fyzických produktů. Za jakých podmínek byl digitální produkt navržen a vytvořen? Podporuje nezdravé návyky? Kolik CO2 s jeho používáním nevědomky přispívám do zemské atmosféry? 

Je na místě říct, že vyčíslování dopadu na životní prostředí je hrou odhadů, a že vypočítávání jednotlivé stopy je složité. Jestli ale nestanovíme dopad digitálního produktu, nebo alespoň nevytvoříme regulativní zásady pro konkrétní vedlejší produkty, jaká naděje zbývá ekologicky smýšlejícímu uživateli? Jak by mohly společnosti začít dělat informovanější rozhodnutí s ohledem na produkty, které tvoří, a způsoby, jakými je vyrábějí a distribuují, bez těch správných informací? 

I když zdánlivě nemá žádné důsledky, naše rostoucí závislost na digitálních technologiích a vzestup energeticky náročných technologií jako je strojové učení a těžba kryptoměn se ve spojitosti s negativními dopady brzy začne objevovat v titulcích tisku. Naše společnost, která už si nemůže dál dopřávat sladkou nevědomost, se rychle probouzí. Je ovšem frustrující, že zatím nemáme znalosti ani prostředky k tomu, abychom smýšleli a jednali jinak.  

Jak můžeme v průmyslu s prudce se zvyšujícím rozlišením, rychlejším připojením a chytřejšími zařízeními přehodnotit naše cíle a začít inovovat správnými způsoby? My, jakožto tvůrci produktů, musíme zjednodušit komplikované dopady digitálních technologií na životní prostředí tak, aby jim uživatelé mohli porozumět a jednat - když ne pro dobro našich klientů, tak pro dobro naší planety.