Šéf strategie Saatchi & Saatchi Richard Huntington zdůrazňuje hlavní stížnosti odhalené v nejnovějším výzkumu a nabízí rady pro značky v polarizované a znepokojené Británii 

Podle Richarda Huntingtona, šéfa strategie agentury Saatchi & Saatchi, by se marketéři ve Spojeném království měli více zaměřit na ekonomický a sociální úpadek a naopak se méně zabývat umělou inteligenci. 

V kancelářích Saatchi & Saatchi v Londýně Huntington představil dne 4. května výsledky nového výzkumu, který agentura uskutečnila ve spolupráci s poradenskou společností Meet The 85%. Specialisté zkoumali nálady a názory v britské společnosti. Výzkum kombinoval hloubkové rozhovory se 13 lidmi z různých částí země s průzkumem YouGov s 1 999 respondenty. Cílem bylo zjistit, jak se lidé cítí a jak v současnosti žijí. 

Odpověď na tuto otázku lze podle Huntingtona shrnout třemi slovy: „Lidé jsou znepokojení“. „Hospodářská krize trvá už 15 let a máme za sebou 13 let úsporných opatření,“ dodal Huntington, „Co ještě musí národ snést? Lidé jsou zkrátka unavení z toho, co se děje.“ Huntington také zdůraznil čtyři z osmi během výzkumu odhalených stížností. První z nich byla, že lidé „nemají pocit kontroly“. 

„Ve Velké Británii vnímám více chaosu,“ řekl Huntington, „Když porovnám situaci s ostatními zeměmi v Evropě, zdá se mi to chaotičtější. Částečně proto, že se tak lidé cítí: ti, co by měli mít zodpovědnost, jsou sice u moci, ale nemají situaci pod kontrolou. Ve skutečnosti se nám stále přiznávají, že ji nezvládají. Tvrdí, že za to může Putin, Ukrajina, globální dodavatelské řetězce nebo covid, a my se cítíme bezmocní.“ 

Druhá stížnost by se dala charakterizovat jako „pocit úpadku země“. „Existuje oprávněný dojem, že se vracíme zpět v čase, protože veřejné služby, vzdělávací systém, péče o děti i samotná ekonomika se prokazatelně zhoršují,“ uvedl Huntington. 

Třetí stížnost zněla následovně: „polarizace politických názorů, například mezi těmi, kteří v roce 2016 hlasovali pro odchod Spojeného království z Evropské unie a těmi, kteří hlasovali pro setrvání, zemi rozděluje. Poslední stížnost, kterou Huntington zmínil, byla, že hrdost na Británii upadá: „Myslíme si, že jsme terčem posměchu,“ řekl Huntington, „že si z nás začínají dělat srandu.“

Pokud jde o to, jakou roli mají značky při řešení nebo zmírnění zjevné krize, Huntington posluchače varoval: „Pokud jste sem přišli, abyste zjistili, jak se v tom všem zorientovat, omlouvám se, ale snadná odpověď pro žádného z vás zkrátka neexistuje.“ 

Huntington ale přesto nabídl několik vodítek a „povinností“ pro značky, kterými se mohou řídit:

Za prvé, marketéři by se měli zaměřit na způsoby, jak lidem přinášet do života malé radosti nebo jim dát větší pocit jistoty. Huntington poukázal na to, že když děti vidí skříň plnou svých oblíbených značek (např. hraček), mohou získat pocit, že je vše v pořádku. Malá příjemnost, jako například kafe s sebou, může lidem skutečně pomoci snáz překonat těžkou a nepříjemnou situaci.

Důležité také je uvědomovat si rozdíly mezi komunitami a jednat slušně, řekl Huntington. „Slušnost není spravedlnost,“ tvrdí, „Nejde o zdvořilost ani politickou korektnost. Znamená to, zacházet s lidmi tak, jak byste očekávali, že budou oni zacházet s vámi.“  Huntington uznal, že pro marketéry je to často obtížné, protože „některá nečestná komerční rozhodnutí nemáme tak docela pod kontrolou a přesto z toho musíme vytěžit maximum.“ Huntington svůj projev ukončil připomenutím: „Pamatujte si, že tyto zásady kopírují  strategie. Nejde o řešení. Potřebujeme změnu stejně jako naši zákazníci. Potřebujeme plán, jak se z této situace dostat, protože vše, co nám zbývá, je naděje. A jediné, co jsem se naučil, když jsem začínal jako juniorní stratég, je, že naděje není strategie a nikdy nebude.“