Contagious hovořila s Dr. Ranou el Kaliouby, informatičkou a CEO společnosti Affectiva produkující technologie pro měření emocí, ptala se jí, proč se emoční inteligence technologií musí zlepšit

Misí Dr. Rany el Kaliouby humanizace našich interakcí s technologiemi. Bývalá výzkumná vědkyně MIT a průkopnice v odvětví „emoční umělé inteligence“ nebo-li “emotion AI” založila roce 2009 společnost Affectiva (startup MIT Media Lab), aby mohla zkoumat způsoby, pomocí kterých může strojové učení v kombinaci s velkým množstvím dat identifikovat lidské emoce a reagovat na ně.

Ve své nové knize Girl Decoded: A Scientist's Quest to Reclaim Our Humanity by Bringing Emotional Intelligence to Technology, která je zčásti memoárem a zčásti manuálem pro podnikatele el Kaliouby popisuje, co podnítilo její zájem o emotion AI a nahlíží do budoucnosti, kdy naše interakce s technologiemi budou lidštější.

Contagious hovořila s el Kaliouby a zjišťovala, jak by emotion AI mohlo proměnit vše – od automobilové bezpečnosti po programy na ochranu duševního zdraví, proč je užitečná pro marketing a jak by mohla propojit lidi v době udržování sociálního odstupu.

Jak definujete emotion AI a proč ji potřebujeme?

Když se zamyslíte nad tím, co dělá člověka inteligentním, nejde jen o jeho IQ nebo kognitivní inteligenci, máme také inteligenci emoční. Způsob jakým dokážete lidem porozumět. Rozumíte nonverbální komunikaci? Jste schopni na ni okamžitě reagovat a přizpůsobit se? To je emoční inteligence. Na základě mnohaletých výzkumů jsme zjistili, že lidé s vyšším EQ (emočním kvocientem / emoční inteligencí) bývají přesvědčivější, sympatičtější, jsou efektivnějšími manažery, partnery a vším, na co si vzpomenete. Věřím, že pro technologie to platí také, obzvlášť u zařízení, která s lidmi denně interagují. A proto jsem přesvědčená, že technologie EQ potřebují. Způsob, kterým toho docílíme, se skrývá v budování algoritmů, které prostřednictvím aktivity rozumí nonverbální komunikaci, jako jsou výrazy obličeje, gesta, intonace hlasu a umožňují zařízením všechna tato data přijmout a adaptovat se na ně.

Máte pro tuto technologii konečnou vizi?

S technologiemi budeme interagovat stejně jako mezi sebou – prostřednictvím vnímání, konverzací, se zapojením empatie. To je konečný cíle: existence vize vesmíru, kde technologie interagují stejně jako lidé mezi sebou. Z praktičtějšího hlediska jsem ale velkým zastáncem aplikace těchto technologií v péči o duševní zdraví. Způsob, jakým v současnosti duševní zdraví hodnotíme, staví na subjektivních reportech o sobě samých. Věřím, že máme příležitost využít také obličejovou miminku a biologické hodnoty například jako indikátory deprese nebo dokonce sebevražedných sklonů a dalších úzkostí.

Žijeme v sobě, kdy samozřejmě existuje pocit osamělosti a izolace – přestože jsme všichni propojení pomocí svých zařízeních, jde o pouhou iluzi propojení. Jelikož nám schází bohatá nonverbální komunikace, vynahrazujeme si její nedostatek při osobních setkáních. Proto věřím, že emotion AI znamená příležitost pro vznik hlubší úrovně propojení i když jsme online.

Jak se přístup k AI a především emotion AI proměnil v průběhu vašeho působení v oboru?

V oboru působím už dvacet let. Začala jsem jako akademička a teď více než deset let pracuji jako vedoucí Affectivy. Když jsme s tím začali poprvé, lidé příliš nerozuměli, jakou roli emoce v našich životech hrají, natož pak roli emocí v technologiích. Pamatuji si, jak jsme se spoluzakladatelkou Rosalind Picard oslovovaly investory a za každou cenu jsme se vyhýbaly slovu emoce, říkali jsme mu „to slovo na e“. Dokonce jsme společnost pojemovaly Affectiva, protože „afekt“ je synonymem pro emoce, ale je méně ženské. Mám dojem, že zhruba během posledních šesti let se všechno změnilo.   

Akceptování role emocí v motivaci chování spotřebitelů se objevuje zejména, když přijde na značky, média a obsah: emoce ovlivňují word of mouth, rozhodnutí k nákupu i samotné prodeje a marketingová rozhodnutí včetně chování nakupujících. Mají vliv na naši paměť (podmiňují a formují, co si pamatujeme a co vytěsníme a zapomeneme). Došlo k posunu směrem ke snaze porozumět a kvantifikovat podvědomé emoční reakce diváků, uživatelů nebo spotřebitelů na výrobky nebo služby, na obsah, na reklamu. To vše s cílem využít emoce zapojené do tvorby rozhodnutí v náš prospěch.

Jedno prvních komerčních partnerství jste uzavřela s komunikační společností WPP. Proč jsou vaše technologie pro marketéry hodnotným nástrojem?

WPP nás prvně kontaktovala v roce 2011. Udělali jsme mini experiment na webu Forbes, kde jsme provedli crowdsourcing reakcí lidí na několik Super Bowl reklam. Řekli jsme lidem „Zapněte si webkamery. Budeme měřit vaše reakce. Můžete se podívat na své reakce v porovnání se všemi ostatními lidmi na světě, kteří sledovali stejnou reklamu.“ Šlo o první případ sbírání lidských reakcí přes internet a WPP, která se samozřejmě snaží kvantifikovat emoční účast diváků na obsahu, to zaujalo.

WPP se stala strategickým investorem a stále je naším největším zákazníkem a partnerem. Nyní prostřednictvím WPP a podobných výzkumných agentur pracujeme se třetinou společností z žebříčku Fortune Global 500 a působíme v 90 městech po celém světě. Nyní testujeme kolem 30 až 50 reklam denně a všechno je automatizované. Celkem jsme otestovali na 50 tisíc reklamních spotů a umíme detekovat více než devět a půl milionu reakcí. Získali jsme opravdu spoustu dat a je fascinující sledovat s jejich pomocí trendy, například stále emotivnější povahu reklam.

Na základě mnohaletých výzkumů jsme zjistili, že lidé s vyšším EQ bývají přesvědčivější, sympatičtější, jsou efektivnějšími manažery, partnery a vším, na co si vzpomenete. Věřím, že pro technologie to platí také.

CMO Affectivy Gabi Zijderveld v rozhovoru s Contagious před několika lety vysvětlila, že vaše technologie na rozpoznávání emocí tvůrcům reklamy umožňuje upravit způsob, jak je automatizovaný obsah podávaný. Jak to podle vás bude fungovat? 

Představte si, že se teď díváme na Netflixu na stejný seriál, ale máme odlišné zájmy. Mně se líbí romantické scény, vám naopak ty akční. Určitě si umíte představit, že jde téměř o hru typu „zvol si svůj osud“ v závislosti na našich emočních reakcích a vyvíjí se odlišně podle toho, co vás oslovuje nejvíce. Tak vznikají příležitosti pro doporučení obsahu – pokud jsem na Netflixu a z mé míry emoční účasti je jasné, že mám ráda konkrétní typ filmu, mohli byste mi doporučit podobný obsah, aniž bych musela vyplňovat nespočet anket. Prostě byste se podívali, na co nejvíc emočně reaguji. 

V knize popisujete, své první prezentace Affectivy před investory. Často je odrazoval dlouhý seznam potenciálního využití vaší technologie. Jaké máte dnešní cíle v porovnání s dobou, kdy jste začaly?

Seznam využití se stále rozrůstá. Pravidelně nás oslovují různí lidé, kteří naše služby chtějí využít různými způsoby. Zhruba před pěti lety jsme vycházeli vstříc všem, rychle jsme ale přišli na to, že jde o recept na neštěstí. Měli jsme verzi technologie, kterou jsme mohli licencovat. Říkali jsme jí „otevřete svou aplikaci nebo zařízení emocím“. Jako společnost se musíte zaměřit na konkrétní problém a přinést řešení. Teď se úzce zaměřujeme na prostor mediální analýzy, kde jsme začínali. A v tomto využití vidíme velký růstový potenciál i do budoucna – vše v souvislosti s diváckými reakcemi, porozumění věrnosti značce a její vnímání. Další oblastí našeho zájmu je automotive. (Společnost vyvinula technologii na měření výrazů obličeje a hlasových projevů pro odhalení potenciálně nebezpečného chování za volantem, jde například o únavu nebo nesoustředěnost a následnou prevenci dopravních nehod.)

Jaký projekt, na kterém v současném době pracujete, máte největší radost? 

Zejména díky době, kterou teď prožíváme – téměř všichni jsme byli nebo stále ještě jsme výhradně doma – a zároveň toužíme po prožívání lidského kontaktu, mám pocit, že máme velkou příležitost začlenit naši technologii do streamovaných virtuálních akcí, například online konferencí nebo webinářů. Vedla jsem mnoho webinářů a je to velmi nepříjemné, protože prezentujete stovkám lidí, ale nevidíte je a nemáte tušení o tom, jak zainteresovaní jsou. Představte si, že by bylo v reálném čase možné zaznamenat reakce všech diváků, se všemi je sdílet a vytvořit pocit hromadného, společného zážitku. Z této myšlenky jsem nadšená, snažím se ji posouvat dopředu a najít pro ni ty správné partnery.  

V knize Girl Decoded píšete o důležitosti soukromých dat. Jak jste na počátku Affectivy věděla, že obavy o soukromí a zneužití důvěry se stanou jedním z největších problémů, kterým dnes technologické firmy čelí?

Už když jsme se společností před 10 lety začínali, poznali jsme, že tento typ dat (porozumění emočním a kognitivním reakcí lidí na věci kolem nich) je velmi osobní, občas i nejosobnější ze všech. K tomu, abychom lidi povzbudili a získali si jejich důvěru ke sdílení tohoto typu dat, jsme z datového soukromí a schválení použití dat museli udělat jednu z našich základních hodnot.  

Zejména když přijde na značky, média a obsah, ovlivňují emoce word of mouth, rozhodnutí k nákupu i samotné prodeje a marketingová rozhodnutí včetně chování nakupujících. Mají vliv na naši paměť, podmiňují a formují to, co si pamatujeme a co vytěsníme a zapomeneme.

Co by podle vás společnosti měly a mohly udělat, aby získaly důvěru spotřebitelů?

Hned několik věcí – například zavádět koncept opravdového a transparentního poskytování svolení zákazníků s využitím jejich dat a rozhodnutí to udělat. Spousta systémů, kde musíte poskytnout své svolení dnes využívá právnický jazyk, mnoho stran všeobecných smluvních podmínek. Jako spotřebitel tak v podstatě nechápete, co se vlastně sbírá, jak jsou data využívána a kdo k nim má přístup – je to velmi neprůhledné. Společnosti  musí být v debatě o využívání dat podle mého názoru otevřené, transparentní a upřímné. Když například žádáme lidi, aby otočili kamery a sdíleli své emoční reakce, máme samozřejmě právní základ. Následně ale vše zjednodušíme ve třech větách: „Zapněte si kameru, teď uděláme xy věcí a tihle lidé budou mít k vašim datům přístup.“ 

Další otázkou je myšlenka asymetrie moci. Technologické společnosti a organizace vlastní všechna tato data a mohou je využívat nejrůznějšími způsoby. Co spotřebitel, který tato data sdílí? Co z toho bude mít? Jakou hodnotu výměnou získá? Myslím si, že tuto mocenskou asymetrii bychom měli trochu vyvážit.

V Girl Decoded píšete o období, kdy jste neměli dostatek finančních zdrojů, přesto jste ale odmítli lukrativní nabídku od zpravodajské agentury. Co všechno jste pro své hodnoty důvěry a soukromí museli obětovat? 

Když jsme společnost zakládali, tato technologie se využívala mnoha způsoby, chtěli jsme zajistit, že naše firma bude fungovat podle našich hlavních hodnot, což s sebou neslo také potenciální odmítání některých odvětví jako jsou vyšetřování, sledování nebo bezpečnost, přestože jde nejspíš o lukrativní trh.

Nyní každý rok organizujeme summit (Emotion AI Summit) v rámci budování ekosystému kolem emotion AI technologie. A snažíme se vytvořit průlom v oblastech, kde by mohla být mnohem přínosnější, například duševní zdraví nebo automotive, a snažíme směřovat lidi správnými směry jejího dalšího využití.