Tým Contagious vám dává svůj pohled na věci, lidi a okamžiky, které definovaly uplynulý rok

Seznamy všeho možného jsou na začátku nového roku populární stejně jako předsevzetí. Tým Contagious se rozhodl ohlédnout zpět a ze střípků věcí, lidí a událostí vybrat ty, které na uplynulém roce zanechaly nesmazatelnou stopu.

Nové veganství 

Podívejte se do dveří své lednice a uvidíte náhražku. Označuje se za mléko, ale podle Oatly „Je to jako mléko, ale vyrobené pro lidi“. Nicméně rostlinné mléko není jediný produkt, který přivádí spotřebitele k veganství. S alternativami se letos roztrhl pytel. Výdaje na bezmasé potraviny se ve Velké Británii do roku 2021 zvýší z 572 milionů na 658 milionů liber.

Veganská jídla, včetně burgerů připravených z rostlinného “krvavého masa”, se pomalu dostávají na menu i do supermarketů.

Vegani bývali tak trochu psanci, ale teď se na jejich životosprávu dávají přední influenceři i s příslušnými hashtagy. Stejně jako krvavé burgery, veganství roku 2018 je speciálně upravená mletá směs, která je složitější, než prosté vyřazení živočišných produktů z jídelníčku.

V lednu se 68 tisíc lidí přidalo k měsíční veganské výzvě (Veganuary). Mnozí z nich byli flexitariáni, kteří chtěli jíst méně masa a mléčných výrobků. Změna klimatu, zdraví, blaho zvířat, Beyoncé - existuje mnoho podivuhodných důvodů, proč se lidé stávají vegany. Dostupnému “čistému” masu pěstovanému v laboratořích ale k běžné dostupnosti chybí ještě několik let a mezitím ztrácíme chuť k jeho každodenní konzumaci. Budoucnost je tak veganská, alespoň nějaký čas.

Anna Chapman, senior strategist

Vliv “Blue Planet II” na plastový odpad

Můj hlas pro nejvíc Contagious věc roku dostává záležitost, která podnítila debaty, změnila pohled veřejnosti a vyvolala změnu chování jako žádná jiná. S něčím takovým jsem se dosud nesetkal. Hlasuji pro Blue Planet II.

Seriál se ve Velké Británii vysílal poprvé na podzim 2017 a rychle se stal nejsledovanějším a nejdiskutovanějším pořadem roku. Ale v roce 2018 jeho dopad dalekosáhle překročil úchvatné cifry sledovanosti. Poslední epizoda vzbudila šok, ukazovala želvy zamotané v igelitových taškách, albatrosy dusící se zubními párátky a vorvaně požírající obrovské kusy plastu, lidé pocítili povinnost situaci změnit. Vyhledávání hesla “recyklace plastů” vzrostla přes noc o 55 % a politici byli za jedno: ministr životního prostředí Michael Gove prohlásil, že ho epizoda vyděsila a premiérka Theresa May se na pořad odkázala během oznamování pětadvacetiletého plánu ochrany životního prostředí. „Naším cílem je eliminace vzniku veškerého plastového odpadu, jemuž lze předejít,“ prohlásila v lednu 2018.

Když se podíváme za britské hranice, státy od Kanady po Taiwan, Francii a Austrálii se rovněž zavazují k zákazu brček, tašek a dalších jednorázových plastů. A značky se přidávají. United Airlines a Disney zakázaly brčka, Carlsberg a Corona se zbavily plastových kroužků na plechovkách a na 250 organizací včetně Unileveru, Coca-Coly a Nestlé se zavázalo omezit plastový odpad v rámci dohody New Plastics Economy Global Commitment. Blue Planet II nejen zvedla povědomí o problematice, ale všechny nás nakopla a přinutila začít něco měnit. A v době, která se zdá být tolik chaotická, je povzbudivé vidět, že slova, obrázky a vlivný narativ mohou pořád měnit svět.

Patrick Jeffrey, head of advisory, UK

Roseanne Barr a rasistický tweet a lék proti nespavosti

Jedné středeční květnové noci zveřejnila v pozdních hodinách americká herečka Roseanne Barr rasistický tweet a krátce potom ho smazala.

V dalším příspěvku se ospravedlnila tím, že byla pod vlivem léků. Tvrdila, že k tomu, aby srovnávala afro-američanku s muslimským bratrstvem a planetou opic ji vedla pilulka na spaní. Nikoho ale nepřesvědčila a byla ihned propuštěna z účinkování v novém pokračování seriálu Roseanne.

Pro lék proti nespavosti Ambien, který herečka zmínila, to mohla být PR katastrofa. Jak víme z minula, nezáleží na tom, jak směšné a nepravděpodobné se něco zdá. Pořád se to může opravdu stát. Ale společnost Sanofi (výrobce Ambienu) se chopila akce. Mnozí možná radili Sanofi, aby nereagovala, protože tím, že bude nařčení vůbec brát v potaz, mu přidá na důvěryhodnosti. Manažer spravující Twitter společnosti ale na doporučení nedbal a na sociální síť napsal: „Lidé všech ras, náboženství a národností pracují každý den v Sanofi na tom, aby zlepšovali život lidem po celém světě. Přestože všechny léky mají vedlejší účinky, rasismus není popsán jako vedlejší účinek u žádného z těch, který Sanofi vyrábí.“ Tweet se dočkal 66 tisíc retweetů a 183 tisíc uživatelů mu dalo označení to se mi líbí, to není špatný výsledek pro značku, která za posledních deset příspěvků celkově obdržela jedenáct retweetů a 62 to se mi líbí. Takže tolik o reklamě a potenciálním PR průšvihu a tolik o Ambienu.

Sophia Epstein, staff writer

Gareth Southgate Coming Home

Když byl Gareth Southgate jmenován v roce 2016 trenérem anglické fotbalové reprezentace, nebyl zrovna oblíbený. Přesto se ukázalo, že byl tím pravým, koho zkroušený a notně pomlouvaný tým “Tří lvů” potřeboval. A za několik krátkých týdnů během Mistrovství světa ve fotbale 2018 se v parném létě stal mužem, kterého potřebovala celá země, pošramocená a soužená rozdílnými představami o Brexitu.

Přestavěl tým a opřel se přitom o skromnou generaci hráčů, kteří si vylámali zuby na hostování v nižších ligách. Pobídnul je k tomu, aby zlomili smrtící dědictví nedávné minulosti a aby, řečeno řečí hashtagů, “zaútočili na turnaj” a “napsali svou vlastní historii”. Výsledek? Populární memy, rekordní prodeje Garethových charakteristických vest a nesmírně užitečné novinové články přesně popisující, jak zpívat It’s Coming Home. A samozřejmě emocionální cesta až do semifinále.

Vše ale nebylo zalité sluncem. Zkušenosti Raheema Sterlinga s tiskem děsivě připomněly tón, který anglická masová média používala ještě v nedávné minulosti. Sterlingova úderná odpověď (přímý, odvážný a vynikající článek v The Players Tribune) ale ukázala, že kdysi mocná média jsou nyní na ústupu.

Může to být jen přechodné období, ale pravděpodobně nejvíc, co si můžeme z mladé, odlišné, neústupné, optimistické a tvrdě pracující stránky Garetha Southgatea vzít, je záblesk moderního přístupu (ačkoli značně limitovanou optikou mužského fotbalu). Špetka naděje v těžkých časech. Děkujeme Garethe.

Dan Southern, strategy director

Šaty Dani Dyer v pořadu Love Island

Každý rok má svůj nejvíc Contagious look, oděv, který se zapíše do kolektivního povědomí na několik následujících let. Za rok 2018 to ale navzdory očekávání nebudou nádherně jednoduché, dokonale padnoucí svatební šaty Megan Markle, kterými vzdala poctu Audrey Hepburn. Ne, bude to háčkovaný kousek, který měla na sobě Dani Dyer, polovička #JackAndDani, vítězného páru z televizní reality senzace Love Island. Po tom, co se Dani v pořadu v šatech objevila, stoupl jejich prodej díky obzvlášť dokonalému mechanismu sponzoringu, který byl navržený a provedený s mnohem větší pečlivostí, než šaty samotné o 9,3 %.

Partnerství s Missguided umožnilo dámské části diváctva přístup ke stále se obnovujícímu šatníku televizních soutěžících, který fast fashion značka zásobovala. V rámci aplikace, již musí opravdový fanoušek pořadu mít (má kolem 3,5 milionu stažení), se ve Style sekci objeví každý kousek, který si účastnice vezmou na sebe a diváci si ho mohou ihned koupit. Epizodu od epizody značka podporuje prodeje ještě přesně cílenou promotion a nabídkami.

Poklona Monterose, partě, která stojí za Love Island aplikací a de facto učitelům monetizace fanouškovských zážitků. Poklona Missguided za porozumění a chopení se příležitosti. A poklona princezně lidu Dani Dyer, královně háčkovaných šatů a světlu v celoroční zimě britského trápení s Brexitem.

Katrina Dodd, head of trends

Skandál Facebooku a Cambridge Analytica

Inzerenti několik let stále dokola omílali pojem big data, aniž by vlastně chápali, co znamenají a na co jsou dobrá. Ale v roce 2018 se zdálo, jako by se do téhle trapné a nepoučené diskuse zapojil celý svět.

V březnu spustil Guadian spolu s New York Times dosud největší a nejostřeji sledovaný skandál ohledně dat. Byl podložen jejich vlastním vyšetřováním toho, jak Cambridge Analytica zneužívá facebooková data k nečestným politickým účelům. Zdálo se, jakoby tyto praktiky používali velcí hráči sociálních médií odjakživa. Potom začalo v květnu platit evropské Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) a přinutilo společnosti napříč kontinentem vyrovnat se s vlastní netečnosti vůči shromažďování informací (je ale fér přiznat, že nová legislativa také umožnila vznik některých překvapivě vtipných memů).

Minulý rok opepřily také příběhy o tom, jak hackeři kradou data. Nejhorší a do nebe nejvíce volající bylo nabourání se do systému hotelového řetězce Marriott, které se dotklo půl milionu jeho zákazníků.

Rok 2018 byl pro data zcela jistě významný. Ať se ale propadnu, jestli mám tušení, co cokoliv z toho vlastně znamená, nebo jak to ovlivní, co o sobě lidé volně a pro potěšení ostatních sdílejí. Když nic jiného, shodneme se alespoň na jednom: data jsou bezpochyby velká.

James Swift, senior writer