Spoluzakladatel agentury Uncommon Nils Leonard, který se ujal role hostujícího editora aktuálního vydání Contagious Quarterly, hovořil s oceňovaným designérem o hodnotě humanizovaných zážitků a míst

Thomas Heatherwick věří, že žijeme v „epidemii nudy“. Proto se tento významný designér vydal na misi, jejímž cílem je udělat zastavěné prostředí zajímavější. V Contagious se obvykle věnujeme spíš reklamám než architektuře, nicméně Heatherwickovo volání po oduševnělejším a lidštějším světě by měl poslouchat každý, kdo pracuje v kreativním průmyslu.

Autor olympijského kotle z Londýna 2012 se domnívá, že moderní města jsou plochá, lesklá a nelidská. Podle něj nejde jen o to, že většina dnešních budov je nudná, ale ovlivňují naše duševní, fyzické a společenské zdraví. Kromě toho mají příšerné budovy i ničivý dopad na životní prostředí. Jak uvedl na své přednášce TED Talk z roku 2022 (“The Case for Radically Human Buildings”), každý rok se v USA zničí a znovu postaví miliarda čtverečních stop budov, což odpovídá polovině Washingtonu.

Heatherwickovou ambicí je vyvolat celosvětové hnutí za humanizovanější stavby, které vydrží. Tento manifest podrobně popisuje ve své knize Humanise: A Maker's Guide to Building Our World, která vyjde v říjnu, a Uncommon Creative Studio spolupracuje s Heatherwickem, aby toto poselství přineslo světu.

Nils Leonard, spoluzakladatel Uncommon, se s designérem setkal v novém sídle Heatherwickova studia v londýnské čtvrti King's Cross, aby s ním probral důležitost spolupráce, zviditelnění se a upřednostňování lidí.

Nils Leonard: Thomasi, děkuji, za pozvání do tvého úžasného studia. Na úvod položím otázku týkající se zkušeností. Co pro vás znamená vytvořit zážitek?

Thomas Heatherwick: Když jsem vyrůstal, myslel jsem si, že mě zajímá design a to, jak věci vypadají. Pak jsem zjistil, že to, jak věci vypadají, souvisí s tím, jak se cítím. A pak jsem si uvědomil, že to, jak se cítím, utváří můj zájem o to, jak věci vnímáme. To, jak jsme se cítili, má co dočinění se zážitkem, který společně prožíváme. To, co mě opravdu zajímá, je zkušenost, kterou máme všichni s okolním světem.

Zajímavé jsou ty mezery, které se neřeší, k nim je třeba směřovat. Moje maminka je přední britská odbornice na korálky. Vzpomínám si, jak říkala: „Najděte si něco, na co se nikdo jiný nespecializuje, a vybudujte si v tom expertízu.“ To se mi líbí.

Leonard: Co byste řekl, že je to ve vašem případě?

Heatherwick: Uvědomil jsem si, že o budovách se hodně uvažuje z akademického hlediska. Jelikož nepocházím z tohoto konvenčního vzdělání, ale z designérského prostředí, které se mnohem více zaměřuje na to, jak se někdo cítí, uvědomil jsem si, že tady je ta mezera. Svět architektury se mnou možná nebude souhlasit, ale já mám teď kariéru a ateliér. To je zřejmě důkaz, že to má smysl. Jsme zvyklí, že operní dům je velmi výjimečný. A jsme zvyklí, že domy bohatých lidí jsou unikátní. Co mě ale udivuje je, jak chudý zážitek nabízíme veřejnosti z většiny nových budov.

Následování funkce zní skvěle, zapomněli jsme ale, že i emoce mají funkci. Navrhování takzvaně funkčních míst, do kterých se nepromítají lidské emoce, znamená, že moc nefungují.

Thomas Heatherwick, Designer

Celý rozhovor si přečtěte zde