Nová metoda pro učení kreativity vyvinutá na Ohio State University slibuje odolnější a transformativnější nápady

Vědci navrhli novou metodu pro výuku kreativity, která je podle nich lépe vyhovuje nestabilnímu prostředí a mohla by přinést větší pokrok v inovacích.

Nová metoda je zakotvená v narativech, nikoliv v divergentním myšlení, které dnes kreativnímu školení v rámci vyššího vzdělání, podnikání a politiky dominuje.

Divergentní myšlení trénuje paměť a schopnost vytvářet logické vazby a zachází s kreativitou jako s výpočetním procesem reagujícím na data.

V článku Anguse Fletchera a Mikea Benveniste z Project Narrative, který spadá pod Ohio State University, nalezneme argumenty, že zatímco tento výpočetní přístup pomohl demystifikovat kreativitu a přinesl hmatatelné přínosy, je zároveň neúplný a vedl k menšímu množství inovací a růstu, než bylo očekáváno.

Tvrdí také, že divergentní myšlení vytvořilo paradox: zatímco děti jsou obecně považovány za kreativnější než dospělí, v případě divergentního myšlení mají horší výsledky.

Nová metoda výuky kreativity od Fletchera a Benveniste staví na narativním poznání, nevýpočetním (ale stále mechanickém a proto naučitelném) procesu, který podle nich vyplní mezery a nesrovnalosti v divergentním myšlení.

Narativní poznání charakterizuje představy lidí o příčinách a důsledcích formulace nového jednání. Není ani nové, ani obskurní. Nicméně fascinace divergentním myšlením zapříčinila u vědců zabývajících se kreativitou jeho hluboké nedocenění. Fletcher a Benveniste mu dávají hlavní roli v generační fázi kreativity.

Jejich narativní metoda žádá účastníky, aby generovali příběhy založené na hypotetických situacích nebo přemýšleli z úhlu pohledu někoho jiného. Jejich návrhy následně vyhodnocuje panel expertů na základě míry jejich jistoty ohledně faktické funkčnosti daného kroku.

Například marketéry mohou požádat, aby si představili svět, kde produkt jejich konkurenta je dostupný zdarma a zeptat se jich, jak by na skutečnost reagovali. Nebo aby zjistili, jak zhruba přemýšlí jejich kolega a následně si představili, jak by konkrétní problém vyřešil on.

Fletcher a Benveniste říkají, že díky tomu, že narativní poznání vzniklo s evolucí neuronu a umožnilo tehdy vyvinutým živočichům experimentovat s novým chováním při hledání potravy a také vyhýbat se nebezpečí, má „tendenci vést k užitečným výsledkům, aniž by bylo nutné specificky se zaměřit na užitečnost.“

Jinak řečeno: Narativní metoda generuje praktická řešení bez vyvíjení tlaku na účastníky, aby přicházeli s nápady, které odpovídají specifickým kritériím „vhodnosti“.

Narativní metoda navíc při tvorbě výstupů nespoléhá výlučně na data, proto je užitečná i v dříve nezaznamenaných situacích a pravděpodobněji povede spíše k transformativním než k opakovaným posunům v myšlení.

Fletcher a Benveniste využili narativní metodu ke školení armádních důstojníků, postgraduálních studentů a korporátních ředitelů ve společnosti Fortune 500. Přestože je stále v plenkách, věří, že narativní metody by mohly poskytnout „přímou cestu ke zvýšení kreativní tvorby byznys plánů, technologických mechanik, vojenských strategií, marketingových kampaní, politických platforem, ale i románů a filmů.“

„Žádná z těchto nových narativních technik nepopírá Guilfordovu sedmdesát let starou osnovu divergentního myšlení nebo její využití sémantických, vzorci řízených metod jako jsou asociace, transpozice, konceptuální prolnutí, metafory, rozšíření a redefinice,“ napsali Fletcher a Benveniste. „Věnují se zkrátka empirickému zjištění, že kreativita může sahat za hranice výpočtů do neurologických procesů založených na jednání, která se vyvinula k pomoci zvířatům adaptovat se v nejistotě a proměnlivosti konkurenčních teritorií.“